Art

Jarní

31. march 2017 at 12:58 | Daisy
Tolik velkých marných lásek,
jako je teď sedmikrásek.

Tolik zbytečných horkých slz,
ještě jich mám někde hrst.

Tolik nocí probdělých,
kolik rok má dní.

Tolik minut pozbytých,
v myšlenkách temných.

Tolik rozeštvaných smutných tváří,
pro něž Slunce už nezáří.

Tolik ztracených krásných dní,
kolik jich tak mohlo být?

Sedmikrásky

27. march 2017 at 9:09 | Daisy
Byly jednou jedny krásky
Měly květy plné lásky
Nesly jméno sedmikrásky

S plátky nafialovělými lehce
Proplouvaly prsty hladce
Působily při tom křehce

Šimrala mne ranní rosa
A to byla velká krása
Šla jsem totiž zrovna bosa

A bylo ráno a pak večer
Den se se dnem opět sešel
Měsíc na obzor zas vyšel

Svět je místo nádherné
Všude něco veselé
Jen otevřete oči své

Teplý mráz

16. february 2017 at 19:41 | Daisy
Bloumáš v ulicích, v ruce obálku.
Večer se chystáš, k zimnímu spánku.
Pečlivě připraven na osud svůj,
sám si chystaje tuhletu sluj.

Vinu hledáš v nevinných zdech,
když srdce ti probodl jediný dech.
Dlouho si dusil nenávist v sobě,
teď pohřbíš se v útulném hrobě.

Studené teplo pronikaje duší,
tvůj ohavný čin sotvakdo tuší.
Poslední myšlenka na lásku,
kvůli níž ocit' ses na vlásku.

Bloumáš v ulicích, v ruce obálku.
Nenacházeje odvahu.
Ztracen v davu.
Sebevrahů.

Umělec

6. february 2017 at 22:20 | Daisy
Psychopat, který zná dobře své meze
Sportovec, běhá si po mléčné dráze
Smířlivec, jdoucí stále proti proudu
Bídník, nepropadajíc svému osudu
Ztracenec, jenž je doma kdekoli
Snílek, je pro něj reálné cokoli
Genius, co nepotřebuje školy
Boháč, na účtě mu svítí nuly
Do tmi.
Je to nezávislý alkoholik
Nepracující workoholik
Nepraktický pragmatik
Necitlivý melancholik
Na oko.
Nesložená skládanka
Rozluštěná hádanka
Věrný sukničkář
Důvěřivý lhář
Neříká lži
Nikdy
Vždy

Óda na šťastný nový rok

31. december 2016 at 13:14 | Daisy
Ó, lásko má,
svými rty tě ráda objímám.
Ó, lásko má,
s chutí se o tebe postarám!

Ó, lásko má,
vypiju tě celou.
Ó, lásko má,
mám chuť velkou!

Ó, lásko má,
chci tě mít.
Ó, lásko má,
chci tě pít!

Ó, lásko má,
probouzíš ve mě zvíře.
Ó, lásko má,
někdy je to až k nevíře!

Ó, lásko má,
tobě nikdy neodolám.
Ó, lásko má,
k ochutnání,
k políbení,
k milování!

Kamarád

22. december 2016 at 14:39 | Daisy
V nejhorší chvíli tvé,
se celý ten velký svět zastaví,
a když Slunce paprsky vystaví,
tak nastav mu dlaně své.

A když v koutku sedíš úplně sám schovaný,
otevři oči své a přímo hleď,
tvé štěstí se tu zjeví hned!
Štěstí, to je přítel na tvůj pocit ztrápený.

Nejsi v tom nikdy sám,
vždycky někoho vedle sebe máš.
Přesto, že než si pravé přátele získáš,
musíš ujít cesty lán.

Avšak jednoho dne jsi moc rád,
vždyť za tu námahu to přece stálo!
Usměješ se, ano, rádo se stalo.
Ty a vedle tebe tvůj kamarád.

Mrtvý holub

24. october 2016 at 21:04 | Daisy
Přejelo tě auto,
už je to tak.
Už nejsi volný,
jsi teď mrtvý pták.

Stalo se to náhle,
jen tak v mezi řečí.
Viděli jsme s kamarádem,
mrtvé tělo ptačí.

Je to trochu paradox,
trávit život v oblacích,
když pak zemřeš na ulici,
hrob máš v popelnicích.

Takový je život,
ten si s námi nehraje.
Sejme tě auto,
vprostřed ptačího turnaje.

Zlomené srdce

5. october 2016 at 17:34 | Daisy
Zlomené srdce.
Znám bolesti tak příšerné,
že nejde popsat intenzitu.
Cítila jsem se mizerně,
v chabém nemocničním krytu.
S prášky radosti si rande dala,
v posteli ležela jsem vzorně.
Nechutné jídlo nemocniční odmítala,
na tom se shodneme bezesporně.

Byla jsem v bezvědomí,
svezla se sanitkou.
Teď zpytuji svědomí,
vrátit čas nejde tak lehce.
Vím jaké je přítele ztratit,
smrt mávla nekompromisně kosou.
Nejhorší je za své chyby platit,
na své dluhy šlapu nohu bosou.

Mámu jsem rozplakala,
nebyla jsem hodná holka.
Ulicemi jsem se potácela,
s lehkou hladinou
obyčejného alkoholika.
Své vztahy příšerně pokazila jsem,
lituji jen toho posledního.
Vrátit to zpátky, zůstane snem.

Teď na kolenou klečím
a Boha prosím.
Vrať čas a já udělám,
co udělat jsem měla
a tuhle bolest největší,
nikdy nezažila - zlomené srdce.

Čekání na lásku

6. august 2016 at 22:59 | Daisy
Paprsky lásky lechtají mě na jazyku,
jen jedna otázka tíží mou mysl.
Proč je pro tento pocit tolik povyku,
hledají v něm všichni života smysl?

Honí se za svými ideály,
nevědí, že u nich štěstí nenajdou.
Kráčí kvůli nim přes skály,
snadno však z cesty své sejdou.

A hon na lásku,
skončí fiaskem.
Až ten, kdo pochopí lásku,
pozná, že nečeká za rohem.

Ta pravá se včas objeví,
tomu, kdo na úspěch uvěří.
Netřeba na lásku čekat,
najde si tě sama.
Není důvod někam spěchat
i kdyby přišla se zpožděním,
jako pravá dáma,
mocná a silná paní.
Pro všechny z nás k mání.

Doufám v nemožné

12. february 2015 at 19:49 | Daisy
Cítím zlost a vztek a smutek,
protože nemohu udělat skutek,
abych vrátila, co nejde již vrátit,
těm, co si životy museli zkrátit.
Nedobrovolně přišli o svou rodinu
a někdy i o dokonalou vidinu
života, který zavřel svá vrátka,
tak rychle jako letí zátka
z lahve od piva nedočkavého pijáka.
Drtím kameny ve své pěsti,
doufám v ty nejvyšší tresty,
avšak doufám v nemožné.

Rty

6. february 2015 at 15:49 | Daisy

Miluju tvoje rty,
protože mi dávají lásku.
Nevydáš ani hlásku,
ale tvůj dech mě odzbrojí.

Miluju tvoje prsty,
protože mi dávají lásku.
Nevydáš ani hlásku,
ale tvůj dotek mě odzbrojí.
 
 

Advertisement