První dojem

17. august 2016 at 17:59 | Daisy |  Lifestyle

Pro mě velice přeceňovaná záležitost. Samozřejmě, že se vám OBČAS může stát, že se s někým vidíte poprvé a je vám už od první vteřiny, prvního mrknutí oka, prvního vysloveného slova, nesympatický (a naopak) a přesně takhle to je i po pár dalších setkáních, vteřinách, mrknutích, slovech…


Osobně na první dojem také dávám a také jsem se mnohokrát sekla. Lidé, co mi nebyli sympatičtí, ani co se za nehet vejde, jsou nyní podstatnou součástí mého života a naopak lidé, o kterých jsem se domnívala, že se tou součástí stanou, jsou dávno vyřazeni ne na druhou ani na třetí, ale asi tak na dvacátou kolej. Je to tím, že vás zklamou, lžou vám, intrikují a podobně. A vy si pak jistě řeknete, musíte mi prostě uznat, že mám pravdu, že to byl tááák sympatický člověk a nikdy byste to do něj neřekli.

Proto je důležité si tohle uvědomit a začít s tím pracovat. Dávat na první dojem totiž nejde. Sama s tím mám problém. Tím myslím, když si to vezmu z druhé strany. Když mě někdo vidí, tak si ve většině (asi 99 ze 100) případů řekne, že jsem nesympatická. Nejsem ten typ člověka, co se směje od ucha k uchu, když je v prostředí, kde jsou i cizí lidé (brigády, škola, oslavy…). Cítím se spíš nesvá a skrývám to za kamennou tvář. Bohužel se nezměním, a vím, že taková budu už navždycky. Útěchou mi je, že nejsem jediná, kdo se s tímhle "problémem" potýká. Třeba je mezi mými čtenáři také někdo, kdo mi to potvrdí. Pak mě ovšem zamrzí, když se s někým seznámím, je mi sympatický, nenápadně se vkrade do mého života, jehož součástí se stane a po několika měsících či letech se dozvím, že na první dojem jsem byla nesympatická.....

Co z toho plyne? Změňme to. Snažme se. Vždycky, když někoho nového uvidíte, tak ho v duchu zhodnotíte. Takhle to máme zapsáno v genech. Jsme na to doslova naprogramování. To, že někoho vidíte, však neznamená, že ho znáte. Proto je lepší toho někoho lépe poznat a poté si udělat názor. Je celistvý a ve většině případů konečný. Navíc vám tento přístup usnadní život. Mile vás překvapí člověk, který se vám hned nezdál, a naopak nic nebudete očekávat od sympaťáka od kosti a nezklame vás to, když vám ublíží.

Zdroj obrázku: google.com/obrazky
 


Comments

1 B. | Email | Web | 17. august 2016 at 20:22 | React

Ano, to můžu potvrdit, taky patřím mezi ty, kteří jsou ostatním nesympatičtí :). Ale je mi to jedno, taky to nezměním.
Já zatím měla na odhad lidí docela štěstí, takže se mi ještě nestalo, že bych se zmýlila. U pár lidí mi stačil jeden jediný okamžik, jediný pohled a skončili u mě, pak se mi potvrdilo, že to jsou lidi, se kterými není dobré se bavit :). Ale určitě se to někdy obrátí.

2 Dubiouscat | Web | 17. august 2016 at 21:43 | React

Říká se, že když je někdo krásný, tak je všem sympatický. Lidi milujou krásu a mají pocit, že krásný člověk je automaticky i hodný. Proto taky asi nejsem všem sympatická.Ale už je to lepší. Co jsem začala sama sebe vnímat líp a vlastně od vstupu na vysokou školu, je to se mnou mnohem lepší. Mám štěstí, že se mi daří být relativně sympatická mým studentům. Ale je fakt, že se člověk snadno splete. Poslední dobou jsem hodně podezřívavá. Byla jsem si 100% jistá, že mě dva mí studenti nesnášejí, protože se tvářili vždycky děsně otráveně. A teď to jsou mí kamarádi, kteří všem říkají, že jsem nejlepší učitelka na světě. Jen prostě nemají ve zvyku se  usmívat na cizí lidi:D

3 Daisy | Web | 17. august 2016 at 22:05 | React

[1]: Tak to bych brala všemi deseti mít štěstí v odhadu. Přeji ti ať tě to provází celý život :).

[2]: Teď si přijdu ošklivá :D. Dík, zvedlo mi to náladu, fakt :D... Podle mě to fakt o vzhledu není. Kamarádka je malá atraktivní blondýnka a taky jí hned berou všichni jako namyšlenou a právě proto, že se neusmívá na cizí lidi :).

4 Silmarilli | Web | 18. august 2016 at 7:50 | React

já se tím už pár let snažím řídit, nedat na první dojem, protože stejně jako tebe i mě to zklamalo.
Navíc ani mě se nelíbí jak na lidi na první dojem působím a kolikrát bych si přála aby nedali na první dojem .....

Takže souhlasím Změňme to!!!

5 Chloé | Web | 18. august 2016 at 14:04 | React

Hneď v prvej vete, ako by si hovorila aj za mňa :) Presne tí ľudia, ktorí mi buď boli najprv proti srsti alebo skôr s ktorými som sa nechcela veľmi baviť, lebo neviem čo, sa stávajú mojími priateľmi a tí ktorým som dala šancu sa otočili ako by ste pre nich nikdy nič neznamenali, pekné :)

6 KatkaInk | Web | 18. august 2016 at 15:24 | React

Kedysi som si na prvom dojme veľmi zakladala, ale už som sa niekoľkokrát veľmi zmýlila a preto - radšej si nechám čas na rozmyslenie.

7 Džejní | Web | 18. august 2016 at 15:29 | React

tiez sa mi stalo, ze som prvy dojem z jednej baby mala uplne negativny a teraz sa rady stretavame, aj ked uz nechodime do tej istej skoly. je to uplne mega zvlastne.
v spolocnosti byvam dost uzavreta, preto je dost mozne, ze ludom okolo seba nie som na prvy pohlad uplne sympaticka. ale nikdy som sa nikoho nepytala, pretoze si nie som ista, ci chcem pocut odpoved :D

8 Nikki Allen | Web | 18. august 2016 at 16:29 | React

Já jsem ten člověk, co ho buď hned nesnášíš nebo miluješ. :DD
Ale díkybohu někteří si počkají, aby mě poznali. :)

9 Anita | Email | Web | 18. august 2016 at 20:46 | React

Já na první dojem působím dojmem arogantní osoby, řeklo mi to už tolik lidí, ale vzápětí, když měli tu čest mě lépe poznat, uznali, že do nějaké arogantní nádhery mám daleko.:D Na první dojmy já nedávám už vůbec... Z vlastních zkušeností vím, že lidi s tou nejmilejší tváří ti bodnou kudlu do zad právě nejvíc hluboku. Přesně jak píšeš.. ti, do kterých byste to vůbec neřekli. A pak tu jsou lidi, co vypadají jako solnej sloup, bojíte se na něj promluvit a nakonec se z něho vyklube pohodovej, fajn člověk. Ach ten život... jeden klam za druhým, paradox žití.:D

10 cincina | Web | 18. august 2016 at 23:12 | React

Spousta mých přátel mi říkalo, že když mě viděli poprvé, tak jsem se tvářila strašně nesympaticky a arogantně:D A potom, že když mě poznali, tak až pak zjistili jaká jsem:)
Je chyba dávat na první dojem, ale děláme to všichni. A i když se snažím to nedělat, tak vždycky si toho člověka prohlédnu a už mi běží hlavou různé myšlenky... lidi prostě soudí a budou soudit:)

11 S-hejvi | Web | 19. august 2016 at 9:25 | React

Nesnáším souzení na první pohled, dříve jsem to sice dělala taky, ale dnes už jsem moudřejší a raději člověka nejdříve poznám...Zdání klame :)

12 Joina | Web | 19. august 2016 at 13:10 | React

Měla jsem pár pro mě nesympatických lidí, ale co jsem je poznávala víc,  do roka jsem měla užasné kamarádky a jsem dnes za ně ráda :)

13 Ježurka | Web | 19. august 2016 at 15:32 | React

Netroufnu si hodnotit člověka na první dojem jen podle toho, jak vypadá nebo jestli se mi líbí. Snažím se ho posuzovat až později, třeba když si aspoň chvíli popovídáme. Zatím mi to jakž takž vychází.

14 Eliss | Web | 19. august 2016 at 16:49 | React

K lidem kteří mi jsou ihned nesympatičtí si pak jen  velmi těžko hledám důvěru a sympatie...

15 Gabby | Web | 20. august 2016 at 18:54 | React

Jako.. určitě nesoudím lidi na první pohled. Nebo když mi je někdo nesympatický, tak mu dám šanci, ale stejně.. Vždycky první vidíme vzhledovou stránku, takže si stejně utvoříme obrázek. A pak už je na člověku, jestli se toho bude držet a nebo tu druhou osobu pozná.. Jinak pěkně napsaný článek:(

16 Veronica | Web | 20. august 2016 at 23:32 | React

Máš úplnou pravdu, ale jen tak se to nezmění. Celkově naše dojmy padají hned ze začátku. Já se snažím pokaždé zhodnotit každou situaci, většinou totiž lidi, co znám říkávají věci ve stylu "Byla na mě hnusná." aniž by si uvědomili, že ten člověk k tomu měl nejspíše důvod :D. Ale je to pravda. Měla jsem většinou pocit, že dokážu lidi odhadnout skvěle hned prvním očkem, ale to zas tak neodpovídá. Z kluka, který vypadal jako neskutečný fuckboy se vyklubal snad ten nejhodnější klučina (kdybych ho měla přirovnat ke zvířeti, konkrétně hmyzu, přirovnala bych ho k berušce :DD). A tohle není jediný případ.

17 Switch | Email | Web | 23. august 2016 at 12:35 | React

Hmm na prvním dojmu asi nezáleží, ale mám hodně příhod s "prvními dojmy".

Situace 1: O rok mladší kluk, velký, vysoký, obří nohy, hrubý obličej. Má první myšlenka byla, že patří mezi grázly, takové ty co šikanují, štvou učitelky a nosí domů čtyřky. Vyklubal se z něj milý člověk, který se pořád směje a právě se dvoří mé nejlepší kamarádce :)

Situace 2: O dva roky mladší holka, pěkná, krásně a draze oblečená, nalíčená, načesaná. Afektovaný hlas. Chystala jsem si pro ní odměřený postoj, ale jakmile jsme spolu poprvé promluvily a slyšela jsem ji smát se, názor jsem změnila. Úžasná osoba, která mi pomohla učinit důležité rozhodnutí a dokopala mě k jistému činu.

Situace 3: Tady jsem se naopak přesně trefila - o dva roky mladší kluk. Už od první chvíle, co jsem se na něj podívala v autobuse, jsem věděla, že ho chci poznat. Dostala jsem tu šanci, a byl přesně takový úžasný, za jakého jsem ho měla.

Situace 4: Holka co moc nemluví, pořád má v uších sluchátka, odrazuje lidi naštvanými pohledy. Bez přátel ale žít nedokáže. Ve skutečnosti je milá a dokáže se smát celé hodiny, když má ty správné lidi. Jmenuje se Switch.

18 Eli | Email | Web | 24. august 2016 at 11:13 | React

Na prvním dojmu hodně záleží, ale člověk se jím nemůže nechat řídit. Maximálně mu ten vnitřní pocit může pomoci s tím, jak se chovat v začátcích nějakého kontaktu.

Taky mám resting bitch face. Sice se směju hodně, lidé mě za to zbožňují, ale když přemýšlím nebo se na něco soustředím, dívám se jako smutný vrah, a všichni si pak myslí, že jsem arogantní, smutná, a nevím, co všechno. :D

19 Šíryen | Email | Web | 29. august 2016 at 20:38 | React

Nejsi jediná, kdo se ve společnosti cítí nesvůj a často stojí s kamennou tváří.v tom, že taková budeš navždy, se ale můžeš mýlit.
Nikdy nevíš, co ti jakým způsobem vkročí do života a co to způsobí :)

20 Bublushka | Web | 2. september 2016 at 16:32 | React

pravda, sama to tak mám- lidi mě z nějakého důvodu nemusí a přitom si nepřijdu nějaká divná- jsem na lidi milá... jediné co je můj problém, že jsem někdy až moc upřímná a říkám to co si myslím- ale proto mě přece nemusí nesnášet... přišla jsem ale na to, že ti lidé co mě proto odsuzují za to nestojí a o to víc si vážím lidí kteří se rozhodnou mě poznat a zjistí že tak špatná nejsem... já takhle hledím na většinu lidí- dávám jim šanci- někdy to s někým fakt nejde- ale nikdy nikoho neodsuzuju... a sama celkem dokážu odhadnout jaký kdo je po tom co ho poznám a trochu se s ním bavím a je zvláštní že z většiny to sedí... a podle toho se pak rozhoduju zda toho člověka vezmu do svého života nebo ne... ale to každý neumí... a je pravda že jen na první dojem se dát nemá- lidé se totiž moc rádi přetvařují...bohužel nás ale někteří umí prostě dostat no... ještě že na to pak nakonec přijdem :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.